Skály krkonošské tundry

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Publikováno: Út 22.11.2022

Region: Jablonecko, Semilsko, Trutnovsko

Skály a skalní výchozy patří k horám zcela neodmyslitelně, i když podle svého typu, charakteru geologického vývoje, zastoupení a rozmanitosti hornin, klimatických podmínek a případně i různých místních podmínek jsou pohoří, která jsou na skály bohatá a naopak chudá.

Žulové izolované skály, tory a skalní hradby – právě tento typ skal je nejtypičtější pro vrcholové, jinak řečeno tundrové polohy Krkonoš, ale přesto zde nejsou příliš početné. Většina se jich totiž nachází v nižších, montánních polohách pohoří, a tedy ukrytá v lesích. Na druhé straně je však třeba vidět, že v chladných obdobích čtvrtohor se i ty vesměs nalézaly v místech tundrového podnebí.

Svinské kameny (existuje též verze Sviňské kameny, polsky Trzy Świnki, 1 314 m)

Skupina tří vrcholových, kompaktních blokovitých skal přímo v linii státní hranice jižně od vrcholu Szrenice (Jínonoše). Představují nejzápadnější vrcholové výchozy tohoto typu na našem území. Hranice prochází přímo mezi nimi; jeden dvouvrcholový a nejvýrazněji věžovitý se nachází na našem území a dva nižší na polské straně.

Szrenica (starý, dnes již spíše jen archaický český název je Jínonoš, 1 362 m)

Archaický český název je Jínonoš, ale existuje již i zcela zapomenutý Sinná hora. Podle plošně rozsáhlého rozmístění skalních výchozů (na západním okraji vrcholu, dále na samotném temeni vedle vrcholové boudy, zvaný Szrenicka Skała a nejpočetnějších ve východním až jihovýchodním svahu) představovala celá vrcholová část Szrenice pravděpodobně původně velmi rozsáhlou skalní hradbu, která je však dnes ve velmi pokročilém stádiu destrukce a změnila se proto v rozsáhlá balvanová moře.

Końskie Łby (nestejně okolo 1 270 m)

Skupina dvou skalních hradeb a dvou torů. Nachází se nedaleko v severních svazích Szrenice, přibližně na alpinské hranici lesa. Z větší části se na nich uplatňuje více kvádrovitá odlučnost, na některých partiích však převládá spíš deskovitá. Mrazová destrukce se zde uplatňuje poměrně málo, proto jsou zde jen malé úpatní haldy.

Tvarožník (Twarożnik, 1 322 m)

Vrcholový drobný tor přímo na státní hranici v těsné blízkosti cesty Českopolského přátelství a zhruba 400 m sv. od Vosecké boudy. Hraničník se proto nachází i přímo na vrcholu nejvýše položeného bloku. Nepatří sice k největším, ale tvarově přesto k nejzajímavějším torům v celých Krkonoších.

Sokolník (Sokołnik, 1384 m)

Drobný a málo atraktivní tor, situovaný přímo na státní hranici v místě jejího výrazného směrového lomu. Patří k vůbec nejmenším torům, a i když geneticky mezi ně patří, z morfologického hlediska by si spíš zasloužil označení skalní výchoz. Jeho půdorysné rozměry jsou jen 3 × 5 m a výška z různých stran 2,5–3,5 m.

Violík (Łabski Szcyt, 1 472 m)

Krajinářsky nejvýraznější a druhá nejvýše položená vrcholová skalní hradba Krkonoš. Nachází se přímo na státní hranici, necelý 1 km sv. od pramene Labe. Jeho dnešní sukovitá podoba představuje skalní hradbu v pokročilém stádiu destrukce, hlavně v důsledku mrazových procesů. Dnes bychom mohli říci, že je z větší části „pohřbený“ ve svých vlastních zvětralinách, neboť mohutné úpatní haldy či spíše již balvanová moře zakrývají většinu skalní části suku a snižují tak její výšku. Proto jsou skalní stěny Violíku jen nízké (do 5–6 m).

Czarcia Ambona (Krakonošova kazatelna, 1 490 m)

V polštině znamená název Kouzelná kazatelna. Drobná, ale kompaktní a poměrně nízká vrcholová skalní hradba (4–4,5 m) vystupuje v bezprostřední blízkosti telekomunikační stanice na horní hraně Sněžných jam (populárně často označované jako Wawel). Nachází se v těsné blízkosti statní hranice, ale už na polském území.

Harrachovy kameny (1 421 m)

Harrachovy kameny jsou vzhledem ke snadné dostupnosti (necelý 1 km téměř po rovině od Vrbatovy boudy) poměrně známé a hojně navštěvované, neboť frekventovaná, červeně značená cesta prochází přímo mezi nimi.

Mužské kameny (Czeskie Kamienie, 1 417 m)

Mužské kameny jsou nedalekým sousedem Dívčích kamenů na hlavním, Slezském hřbetu, a přesto mají oba tyto skalní výchozy zcela odlišnou modelaci. Západnější Mužské kameny jsou nejdokonalejším příkladem jednolité skalní hradby na české straně Krkonoš. Její horní konec je sice ještě téměř na temeni hřbetu, větší část ale směřuje v délce téměř 60 m a šířce 12 m spádnicově po svahu na naší stranu. Výška východních stěn dosahuje až 14 m, a patří proto k nejvyšším skalním hradbám.

Dívčí kameny (Śląskie Kamienie, 1 413 m)

Představují nejdokonalejší kombinaci skalní hradby a torů na Slezském hřbetu. Hlavní skalní výchozy již představují menší skalní hradby, ale dvě samostatné věžičky jsou naopak učebnicově dokonalými tory. Poloha přímo na hřebenové cestě Česko-polského přátelství z nich činí místo velmi vyhledávané turisty.

Słonecznik (Polední kámen, 1 420 m)

Jediný významný tor ve vrcholové části východních Krkonoš, situovaný v severních svazích Smogorné nedaleko západně od Velkého rybníku (Wielki Staw). Je to nejvýraznější zástupce torů v poloze na svahové hraně (lomu svahů) v celých Krkonoších. Proto je z daleka viditelný a při pohledu od severu se rýsuje vysoko na obzoru v linii poledního slunce. Tato skutečnost předurčila i jeho název.

Větrný kámen (Wietrzny kamień)

Tento název nelze nalézt na žádné mapě, neboť se jedná o „čerstvý“ názvoslovný novotvar, odvozený od Větrného hřebene, na jehož spodním konci se nalézá. Vystupuje na úpatí Sněžky na hraně karu Lomničky (Kocioł Łomniczki), 200 m od budovy Domu Śląského (u bývalé Obří boudy) a je dobře vidět z místa nástupu na vlastní vrchol.

Skály Pudlavského hřbetu

Z jižních svahů Vysokého kola vybíhá krátká svahová rozsocha Pudlavského hřbetu, na jejímž temeni se nachází pět skalních výchozů typu torů a skalních hradeb, které tak představují jejich největší seskupení na české straně Krkonoš.

Ptačí kámen (1 310 m; jako mylný údaj se uvádí též 1 258 m)

Nejtypičtější svahová skalní hradba české strany Krkonoš se nachází na svahovém žebru v jižních svazích Dívčích kamenů, při modře značené turistické cestě od Petrovy boudy k Martinově boudě.

Pevnost (1 012 m)

Skupina čtyř žulových skalních hradeb vystupuje ze stejnojmenné elevace na zakončení svahového žebra Slezského hřebene. Zvedá se přímo nad Dívčími lávkami nad soutokem pramenného a Bílého Labe.

Pielgrzymy (Poutníci, 1 204 m)

Skalních výchozů ať již typu torů nebo skalních hradeb je na polské straně pohoří velké množství a jejich popis by vydal na samostatnou knihu.

Skály ledovcových karů

Součástí horské tundry jsou i ledovcové kary, nebo přinejmenším jejich horní části, vystupující nad alpinskou hranici lesa.

Vulkanické skály krkonošské tundry

Pro tento případ bychom mohli použít i jednotné číslo, protože skály tohoto typu se vyskytují pouze na jediném místě Krkonoš, a jsou zde proto výjimečným případem.

Skály strukturního původu a mrazové sruby