Krkonošští rodáci vzpomínají

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Publikováno: Út 29.11.2022

Region: Jablonecko, Semilsko, Trutnovsko

Vydavatelství: Víkend

Libor Dušek

Etnolog, publicista, skialpinista a horolezec z Krkonoš. Žije v Hořejším Vrchlabí. Vystudoval sociální antropologii na Univerzitě Pardubice (2009) a postgraduální studium etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (2016). Účastní se též horolezeckých výprav (vedoucí úspěšné expedice Ski Nošak - 7 495m., 2016, světový prvosjezd štítu Karla Marxe - 6 724m., 2018, vedoucí skialpových expedic v Bílých Kordillerách, 2019 a 2020). Spolupracuje se spol. Alternative.NOW na dokumentárních filmech (Střípky ze života horolezce, vzpomínka na Míru Šmída, 2018, režie, scénář, produkce a Boys 1970, 2020, scénář, produkce). Jeho klíčový profesní zájem spočívá v oblasti Váchánu, v severovýchodním Afghánistánu a jihovýchodním Tádžikistánu. Věnuje se i jiným oblastem, kulturám a kontinentům. Je autorem několika odborných knih a studií zaměřených zejména na Střední Asii a Krkonoše, dalších populárně naučných knih a více než stovky článků týkajících se zejména společensko-historických témat Krkonoš 20. století. Pravidelně publikuje a je členem redakční rady časopisu Krkonoše-Jizerské hory.

Krkonošští rodáci vzpomínají

Krásná a zároveň drsná horská krajina Krkonoš a Podkrkonoší byla do roku 1945 etnicky smíšenou pohraniční oblastí. Lidé zde narození ve 20. a 30. letech prožili na vlastní kůži „velké“ dějinné zvraty, ale často ještě větší změny v rámci rodinného kruhu. Kniha nabízí osobní prožitky jedenácti pamětníků, krkonošských rodáků, zahrnující i další příběhy desítek rodinných příslušníků a přátel. Ve vzpomínkách se zrcadlí samorostlý naturel českých i německých horalů a především jejich osudy v období první republiky, ve 2. světové válce a v prvních letech po osvobození.

Krkonošští rodáci vzpomínají 2

Krkonošská oblast je pozoruhodná nejen svými přírodními krásami, ale především lidmi. Výběr pamětníků narozených ve 20. a 30. letech 20. století, s jejichž osudy se seznámíme na následujících stránkách, není náhodný a plynně navazuje na první vydání osudů krkonošských rodáků, jejich příbuzných a blízkých. Pamětníci a pamětnice jsou pečlivě vybráni tak, aby prostřednictvím jejich příběhů byli čtenáři seznámeni s historickým odkazem regionu a jeho přesahem do současnosti. Proto v knize zazní hlasy mužů a žen z českého i německého prostředí a různorodého sociálně-ekonomického zázemí. Výpovědi pamětníků jsou citlivě uspořádány a zpracovány tak, aby neovlivnily jejich vnitřní soudržnost, formální i obsahovou jedinečnost a interpretační autentičnost. Z toho důvodu je většinou zachován i hovorový a často jadrný jazyk.

Krkonošští rodáci vzpomínají 3

Třetí pokračování příběhů rodáků z Krkonoš či blízkého Podkrkonoší nabízí pestrou mozaiku životních osudů a zkušeností pozoruhodných vypravěčů. Ve všech příbězích silně rezonuje česko-německá interakce. Soužití obou etnik na území Krkonoš nebylo v minulosti vždy oboustranně přívětivé a ideální. Diskutabilní rovnováhu rozrušily nejprve smělé ambice Konrada Henleina a Adolfa Hitlera v 2. polovině 30. let a 1. polovině let 40. a následná česká reakce po květnu 1945 vedená Edvardem Benešem. Paradoxem je fakt, že většina krkonošských rodáků ve svém rodokmenu najde vždy alespoň několik německy, respektive česky hovořících předků. Instituce tzv. smíšených manželství byla až do 30. let na denním pořádku, podobně jako handl - dočasná výměna dětí mezi českými a německými rodinami, primárně motivována výukou toho druhého jazyka, ale nesla s sebou i řadu dalších pozitivních sociálních aspektů. Ani to však nepomohlo zastavit lavinu kolektivních i osobních nenávistí. Historicko-politická rozhodnutí shora měla nakonec drtivou převahu a osudový dopad na všechny zúčastněné.

Paní Ingrid Mainert a její rodina byla nucena v dětství opustit místo, kde do té doby vyrůstala. Protože byla Němka. Danuše Nekolová byla nucena během války pracovat ve vrchlabské továrně pro Němce. Protože byla Češka. Herta Paulů vyrůstala bez tatínka, který byl nucen narukovat do války. Protože byl Němec. Vyhnula se poválečnému vysídlení a ve Vrchlabí žije doposud. Protože její maminka byla Češka. Realita bývá vždycky složitější, než se jeví na první pohled.

Krkonošští rodáci vzpomínají 4

Čtvrté pokračování knih Krkonošští rodáci vzpomínají opět nabízí pestrou mozaiku životních příběhů pamětníků a pamětnic z Krkonoš či blízkého Podkrkonoší.

Nebývá výjimkou, když v pokročilejším věku lidé sepisují své paměti. Zpravidla proto, aby uchovali rodinnou paměť pro své potomky. Libor Dušek se již dvanáct let seznamuje s těmito pozoruhodnými lidmi, jejichž životní osudy vám nyní předkládá.

Vesnice Nedaříž se nachází v Podkrkonoší a do roku 1945 byla v jistém smyslu ukázkovým příkladem smíšené česko-německé pohraniční obce. Když přišel v roce 1938 zábor hranic, bylo Editě Lejdarové necelých pět let, ale tato událost odstartovala řetězení dalších souvislostí, které zásadně ovlivnily její život a život celé její rodiny. Tatínek sice pocházel z českého prostředí, ale byl nucen narukovat do řad wehrmachtu a záhy se dostal do sovětského zajetí. Z toho se domů vrátil až v roce 1949 a zjistil, že jeho nejbližší rodinní příslušníci byli vysídleni do východního Německa.

Helmut Hofer zřejmě v uplynulých letech neunikl pozornosti milovníků Krkonoš. Skromný chlapík, tělem, duší i přístupem k životu, archetyp horala, je známý především jako poslední nosič na Sněžku.

Paní Miluše Hartigová, provdaná Holubcová, vyrůstala v české části Krkonoš, ve skromné chaloupce ve vsi Roudnice a školu navštěvovala v nedalekých malebných Křížlicích. V době záboru pohraničí na podzim 1938 jí bylo jedenáct let. Už poměrně zřetelně vnímala, že není v pořádku, když se její domov ze dne na den stal součástí agresivní a rozpínavé německé říše.

Jít zpět