Krkonosskerozhledy.cz

O nás Média Fotogalerie Kontakt
 

Volný čas

RSS Feed

Filtry - zde klikněte pro jejich nastavení

Jít zpět

Jít zpět

Skály strukturního původu a mrazové sruby

Skály strukturního původu a mrazové sruby

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Region: Jablonecko, Semilsko, Trutnovsko

Skály strukturního původu a mrazové sruby - Krkonoše

Jako strukturní tvary označujeme takové tvary reliéfu, které vznikly na základě rozdílné tvrdosti a odolnosti různých hornin. To se týká i samozřejmě skal, kde polohy tvořené tvrdšími horninami více odolávají erozi a denudaci, a proto během geologického vývoje zůstávají ve vyvýšené poloze nad okolím budovaným méně odolnými a rychleji odstraňovanými horninami. Takových případů známe i z Krkonoš celou řadu, ale většina z nich je v nižších polohách, nebo dokonce přímo ve svazích údolí. Ve vrcholových polohách, kde se během vývoje nejvýrazněji uplatňovaly tundrové podmínky, je výskyt takových skal dosti omezený. Nejčastěji jsou vázané na muskovitické kvarcity (zvláště v kontaktním dvoře, tj. v linii Českého hřbetu v nejvyšší části Krkonoš) a sericitické kvarcity (nejčastěji v údolí Jizery na Rokytnicku a okolí Janských Lázní), ale také ortoruly (roztroušeně na více místech).

Skály tohoto typu mají navíc těsnou vazbu na skály označované jako mrazové sruby, neboť vznikly mrazovými procesy v ledových dobách. Velmi časté jsou totiž případy, kdy spadají pod oba typy, tj. měly primárně strukturní genezi, ale druhotně byly formované velmi intenzivně do podoby mrazových srubů. Ty jsou však nejčastější v nižších polohách, například svazích hlavních krkonošských údolí (nejvíce Jizery a Jizerky, ale najdeme je také v údolí Labe, Úpy a Malé Úpy). Jejich krajinářská role je však omezená, jelikož jsou výrazně ovlivněné břidličnatostí hornin. Ta způsobuje, že tyto skály a jejich stěny jsou obvykle silně členité, rozdělené početnými teráskami a stupni, často s humusovým i vegetačním krytem, a tak jen málokde vytvářejí vysoké skalní stěny, a ještě méně izolované nebo věžovité tvary. Až na nepočetné výjimky se mezi nimi nenalézají turisticky atraktivní útvary (jako jsou například Bártlova a Emina skála v údolí Labe) a z těchto důvodů k nim většinou ani nevedou turistické cesty a návštěvníky jsou málo vyhledávané. Další negativní faktor je, že jsou v naprosté většině skryté v lese, který často porůstá i samotné skalní výchozy, a tak málokdy skýtají možnost výhledů, nebo jen velmi omezenou.

Podobně některé skály splňují podmínky jak kritéria skal ledovcových karů, ale současně jsou podmíněné strukturně. Proto byly některé uvedené již výše, u skal ledovcových karů (např. Kotelský a Čertův hřebínek).

Z hlediska nejvyšší polohy, plně odpovídající i dnešním tundrovým podmínkám, jsou strukturní skalky ve svahu Železné hory, západním výběžku masivu Luční hory směrem do Hrazeného dolu. Nejvýraznější je mezi nimi spádnicový skalnatý hřebínek mezi horní částí samotného Hrazeného dolu a Železným žlabem. Vznikly na vložkách tvrdých kvarcitů kontaktního dvora. Z klimatického hlediska sice splňují plně kritérium skal v tundrové poloze, ale jelikož jsou jen nízké a nevýrazné, navíc dosti skryté v kleči, většina návštěvníků hor je ani nezaznamená.

Z genetického hlediska jsou zcela stejné i vrcholové skalky Kozích hřbetů v jejich východní polovině. Tvoří je také tvrdé kvarcity kontaktního dvora. I když jsou také nízké, většinou do 5 m, na rozdíl od předešlých jsou již reliéfově podstatně výraznější. Právě ony totiž vytvářejí nejostřejší vrcholové partie Kozích hřbetů, které díky nim mají v některých úsecích přímo střechovitou podobu. Zásadním způsobem se podílejí na tom, že Kozí hřbety tvoří jednu z nejvíce alpinotypních (tj. velehorám podobných) forem reliéfu v celých Krkonoších.

Složitější situace je v prostoru Krakonošovy rukavice, vějířovitě sbíhavém závěru Rudné rokle v jz. svazích Sněžky. I tyto partie jsou součástí kontaktního dvora, zde se ale v rychlém sledu střídají úzké pruhy fylitů, svorů a kvarcitů, a proto svah člení nízké, spádnicově protáhlé skalky, vystupující v liniích pruhů tvrdší horniny a mezilehlé úzké pásy kamenitých sutí z mrazově rozrušené měkčí horniny. Je to jediný skalní terén tohoto typu v celých Krkonoších, ale skalky jsou natolik nízké, že přesto příliš nepoutají pozornost návštěvníků.

Z ostatních skal tohoto typu, tj. nacházejících se v hřebenových, byť nižších polohách lze uvést například Janovu skálu (1 002 m) nad Rokytnicí n. Jizerou na podloží sericitických kvarcitů, vystupující ostře z plochého temene rozsochy Čertovy hory. Vytváří mohutný a kompaktní, jednostranně se svažující blok, výrazně modelovaný podél ukloněných ploch břidličnatosti.

V blízkosti Horních Míseček se nachází podobný skalní výchoz Harrachovy skály (1 035 m), který má podobu asymetrického, sukovitého mrazového srubu na okraji plochého temene hřebenu (na lomu svahu). Je pěknou ukázkou mrazové destrukce, které podléhají hlavně nejvyšší severní a východní stěny. Ty vzhledem ke sklonu břidličnatosti k jihu představují její „čela“, která jsou ohraničená puklinovými systémy. Pod stěnami se nacházejí drobné hranáčové úpatní haldy. Názorně je zde vidět rozdíl mezi zvětráváním žul (tvoří rozměrnější a hranatější balvany) a krystalických hornin (tvoří menší úlomky často deskovitého tvaru). Vrchol opatřený kovovým zábradlím je oblíbeným vyhlídkovým místem na Špindlerův Mlýn a východní Krkonoše.

Podobnou jednostrannou modelaci mají i dva nízké vrcholové skalní výchozy zvané Tabule (Skalny Stół, 1 282 m), součásti masivu Střechy na opačné straně Krkonoš nad Pomezními Boudami. Tam se však jedná pouze o odolnější partii svorů a „skály“ jsou zde spíše jen symbolické – jejich strmé čelo obrácené k severu do Polska dosahuje výšky pouze okolo 2 m. Jsou velmi výrazně formované břidličnatostí horniny, proto je jejich horní hrana nápadně výběžkovitá. Na úpatí a v bezprostředním okolí se nachází malá suť, vzniklá mrazovým rozpadem tohoto výchozu a má výrazně taškovité uspořádání deskovitých úlomků.

V ještě nižší poloze okolo 900 m se nacházejí Modré kameny nad Janskými Lázněmi. Jsou tvořené skupinou šesti kvarcitových, spádnicově řazených skal na svahovém žebru Světlé hory. V souhlasu se sklonem břidličnatosti horniny mají z velké části jeden mírnější svah a strmá až svislá čela na opačné straně. Zvláště na vyšších výchozech je dobře patrné mrazové rozrušování postupující hlavně podél strmých až svislých puklin, velmi podobné skalám ve vyšších polohách. Shodné jsou i úpatní hranáčové haldy až drobné sutě, vzniklé v obdobních studeného klimatu.

 

Harrachovské skály - 50.7284619N, 15.5746453E

Janova skála - 50.7535731N, 15.4377089ES

Luční hora - 50.7275906N, 15.6819531E

Kozí hřbety - 50.7337972N, 15.6412928E

Rudná rokle - 50.7306147N, 15.7317778E

Tabule Skalny Stół - 50.7527058N, 15.7915486E

Modré kameny  - 50.6449767N, 15.7819211E

 

GPS: 50.6983650, 15.6478139

Zobrazit polohu na mapě

Naplánujte si trasu (přes google mapy)

Jít zpět

Mapa k článkům - kliknutím zobrazíte informace

Vybrali jsme pro Vás