Czas wolny
RSS Feed
Klikněte pro zvětšení obrázku.
Region: Trutnovsko
Zvonice ve Volském Dole, v Čerstvé Vodě a na Labské
Císařovna Marie Terezie vydala 21. srpna roku 1751 „Ohňový patent“. Kromě protipožárních zásad při výstavbě domů a při hašení požárů stanovil povinnost vybavit vesnice zvoničkami a nařídil službu nočních vartýřů; buď oni, nebo ponocní měli v případě požáru bít zvonem na poplach. A tak tam, kde nebyly kapličky se zvonkem, začaly po celém mocnářství růst malé zvonice. Jenže o tom, jak mají vypadat, patent nic nepravil, proto bývalo běžné, že v chudších obcích měli zvon zavěšený třeba jen tak bez stříšky i na stromě na návsi.
Také „Požární řád Josefínský“ ze dne 7. září 1782 pro města, městce i venkovské obce stanovil, že stejně jako v každé osadě uzavřené, čítající alespoň padesát čísel domovních, tak i v menších osadách s „domy porůznu stojícími“, mají být po ruce zvony, jimiž při vypuknutí ohně na poplach se zvoní. A není-li v takovém místě ustanoven ponocný, pak „musejí noční službu stráže proti ohni aspoň v měsících červenci, srpnu, září a říjnu vykonávati majitelé domů střídavě po sobě a bezplatně“.
Boudy a dřevařské chalupy rozeseté po horských svazích mezi Vrchlabím, Strážným a Špindlerovým Mlýnem většinou sdružoval spíše název údolí či luční enklávy nežli obce; ve své době dokonce náležely jen k takzvaným vrchlabským horským dílům I., II. a III. Víme ale, že třeba Ochsengraben neboli Volský Důl, založený v roce 1676, měl před I. světovou válkou 82 domů a 596 obyvatel a jeho zvonička stávala od roku 1864 v samém centru, na slunném místě mírného svahu Sonnenbergu, dle kterého se dostalo slunce i do obecního znaku.
Pravda, na horách se spíše chovaly krávy pro mléko a sýry, a tak název Volský Důl měl zřejmě označovat výjimečné místo chovu masného dobytka pro potřeby vrchnostenského velkostatku. Anebo snad v tom jméně přetrvala vzpomínka na místní hromadnou porážku pro hladové vojsko v kterési válce, jak praví pověst? Tak či tak, majitel chalupy č. 37, u kterého ona jatka měla být, prý původní zvoničku postavil a „tageszeiten“– denní doby, požáry i úmrtí sousedů tu oznamoval zvon sv. Michal, konfiskovaný v I. světové válce.
Nový zvon byl i s celou novou zvonicí vysvěcen 31. listopadu 1931, přišla ale další válka a třetí zvonek dostala věžička v roce 1947. Do jejího sousedství přestěhovala Správa Krkonošského národního parku také renovovaný roubený seník ze Špindlerova Mlýna-Bedřichova a vznikl tak zajímavý soubor lidových staveb.
Podobnou zvoničku najdeme i na protějším svahu Šeřína, nad Bártlovou lávkou v někdejší luční osadě Frischwasser – Čerstvá Voda, a také na Labské – Krausových Boudách.
Zvonička nad Bártlovkou už také nezvoní. Z oprav na konci 70. let sice má betonové schodiště a tři zasklená okénka, ale její stav už je velmi špatný.
A co ještě měly všechny tři zvoničky společné? Výšku stavby i vchod přizpůsobený vysoké sněhové pokrývce a také to, že za krutých zim, kdy pro závěje a mráz nebylo možno svézt nebožtíky na hřbitov ani vykopat hrob, sloužívaly jako márnice.
GPS: 50.717210121031215, 15.57786495590396
Wybraliśmy dla Ciebie
