Rugby ve Vrchlabí slaví titul

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Publikováno: Út 22.11.2022

Region: Trutnovsko

Po vítězství ve finále nás čekají v příští sezoně velké věci, říká trenér David Lahr

S trenérem rugbyového týmu Davidem Lahrem jsme se sešli v útulné kavárničce ve Vrchlabí, bychom si popovídali o celé letošní sezoně, velmi napjatém finále před domácími diváky a také o tom, co vrchlabské rugby čeká v sezoně příští. Letošní se velmi vydařila a podle Davida patří mezi nejúspěšnější.

„Pro nás to byla nejlepší sezona, kterou jsme měli. Minulý rok jsme ve finále prohráli s Teplicemi, kdy nás porazily tři minuty před koncem. Vlastně všechna ta finále jsou stejná. Mají velmi podobný průběh, před čtyřmi lety Hradec prohrál s Teplicemi stejně, padl tři minuty před koncem.”

„Před ligou jsme tu měli zápas s anglickou Exeter University, což byli mladí, talentovaní a hlavně rychlí kluci. Mají rugby jako předmět ve škole. V Anglii je asi 40 univerzit, které hrají rugby, a tento klub je na šesté pozici. A protože si chtěli udělat tour po Evropě, tak oslovili nás, tím, jaké máme jméno. S Exeterem jsme měli v prvním poločase vyrovnaný zápas. V tom druhé už odcházela fyzička a prohráli jsme. Nebyl to ale velký rozdíl vzhledem k tomu, jakého jsme měli soupeře. Kluci ukázali, že takhle těžké zápasy hrát chtějí.”

Pak už následovala liga, kterou Mad Squirells Vrchlabí propluli podle tabulky velmi snadno. „Byla to série vysokých výher, všude jsme vyhráli kolem 60 bodů. V létě jsme se navíc vydali na tour do Švédska. Normálně jezdíme do Polska, ale tam jsme byli už asi třikrát, ještě před covidem ale přijeli Švédi k nám a teď jsme jim to oplatili. Vzali jsme dodávky a jeli za nimi. Ubytování bylo v kempu na pláži a jeden stan stál jako ubytování u nás na horách v hotelu :-) Zápas probíhal na hřišti u moře, takže to samotné byl velký zážitek. Nikdy jsme to nezažili. Hráli jsme proti týmu Skane Stags, zápas jsme sice prohráli, ale pouze o čtyři body. Od začátku byli hodně rozjetí a dominovali, nakonec jsme je začali přehrávat, ale do vítězného konce jsme to nedotáhli. Chtěli jsme se poměřit s dobrým týmem, náš tým stmelit,” vysvětluje David, proč se vydali právě do Švédska.

Většina týmu, který tvoří dospělí muži, jsou vysokoškolští studenti, kteří jsou přes týden mimo Vrchlabí a nemohou se tak účastnit tréninků. Scházejí se v pátek odpoledne/večer, o víkendech ale mají ostré zápasy. „Tyhle výjezdy do jiných zemí jsou tak jediný způsob, jak kluky udržet v týmu, aby je to bavilo.”

„Na podzim k nám přijel Hradec, to byl asi nejtěsnější zápas. Pak už byla Chrudim, Teplice a všechno byly vysoké výhry, až jsme se dostali do finále. Před grandfinále jsme měli dva lehké zápasy. Chrudim už neměla ani moc lidí, my jsme jim kluky půjčili. Zkušenější hráči odpočívali a do zápasu jsem pustil ty, kteří zkušenosti sbírají. Myslím si, že jsme vypadli z tempa, navíc i Teplice nehráli naplno, protože věděli, že už se dál nedostanou. Neměli jsme moc šanci se rozehrát. Samozřejmě jsme ale před finále trénovali, měli jsme taktiku.

Víme, že v Hradci se to točí kolem hrajícího trenéra Cintlera, který reprezentoval i repre trénoval. Mají dobrý tým a protože je to univerzitní město, vždy se k nim nachomýtne někdo šikovný z ciziny. Teď tam měli Japonce, který položil všechno. Na toho jsme se připravit nemohli :-) “

„V desáté minutě se nám ale zranil play maker, který hraje na pozici útokové spojky - rozhazuje míče. Poté jsem chyboval já, protože jsem nenechal žádného play makera na střídačce. Věděl jsem, že v roji jsou velcí chlapi, a také na střídačce jsem měl kluky, kteří by hradecké v roji porazili silou. Nečekal jsem, že se nám zranil právě hráč, který má pozici play makera, nikdy se nám to nestalo. To byla moje chyba. Máme kluky, kteří tuto pozici mohou zastat,” litoval svého rozhodnutí.

„Na pozici jsem tedy dal kluka, který ji hrál naposledy před třemi roky, a kvůli tomu byl útok zmatený, dělaly se chyby a Hradec nás rychle dotahovat. Jak nefungoval útok, tak jsme byli už pak i nervózní,” říká.

Proti Hradci to totiž bylo již čtvrté finále, a vrchlabáci se doma chtěli předvést a konečně získat pohár, na který si tolik mysleli. „Dělali jsme ale víc chyb, nehráli jsme hlavou. Hradec mohl jen překvapit, protože byl v roli outsidera. Hrál daleko lépe, tohle jsme nezvládli. Naštěstí deset minut před koncem jsem udělal změny v sestavě, dal jsem tam dobrý kluky právě proti tomu Japonci, a to rozhodlo zápas. Těsně před koncem jsem ještě na hřiště pustil čerstvého hráče, který hradeckému hráči vytrhl míč, ten to nečekal a rozjela se útočná akce, která skončila v poslední vteřině zápasu. Rozhodčí říkal, že míč dopadl na zem a zazvonili mu stopky,” vzpomíná na finálový zápas trenér, který v této pozici musí držet emoce na uzdě.

„Zápas byl napínavý do konce, někdy až moc. Nebyl jsem na to zvyklý, a bylo to pro mě hrozné. Jako hráč jsem hrál ve středu hřiště, nemusel jsem hrotit emoce, hrál jsem naplno. Teď je to jiné, musím být v klidu, mít chladnou hlavu, krotit kluky, kteří se pošťuchovali s hradeckými.”

A jak to vypadá s následující sezonou? Plány jsou velké, jak David poodhalil. „Přemýšlíme o tom, že bychom hráli Evropskou ligu. Zároveň bychom chtěli zůstat v té české. Záleží ale na tom, kolik bude na příští sezonu lidí a jestli to zvládneme ufinancovat. Hrají se tam čtyři zápasy v základní části, dva doma a dva venku. Měl by to být první ročník, přijatí jsme byli již před covidem, ale kvůli tomu se všechno posunulo. Jedním z týmů, který by měl evropskou ligu hrát, je právě Skane Stags. Chtěli jsme vědět, jestli tam můžeme hrát vyrovnané zápasy. Některé týmy jsou úplně někde jinde a nechtěli bychom udělat ostudu. Počítáme ale s tím, že ne všechny zápasy se dají vyhrát. Budou tam týmy, které nebudou dobré jako my, ale také naopak.”

To ale není všechno, protože vrchlabský rugby tým bude hrát také reprezentační zápasy na mistrovství Evropy ve skupině B, kam se dostal. „Čeká nás v říjnu zápas s Holandskem, a to před domácími diváky, a pak pojedeme do Německa. To jsou potvrzené zápasy, je ale možné, že jich bude ještě víc, například v přípravě. To jsou zatím naše plány. Prioritu pro nás má ale Evropská liga.”

Kromě toho se ale rugby jako sport může chlubit tím, že si ho mohou zahrát děti na ZŠ Školní na Liščím kopci v rámci tělesné výchovy. Celkově mají v přípravce spoustu dětí, kterým se chtějí ještě více věnovat. A že rugby není jen pro kluky, David potvrzuje: „Máme dvě slečny v dětských kategoriích. Zatím se drží, ale jakmile se jedná o klučičí kolektiv, tak holky většinou odpadnou, protože tam nemají kamarádky. Existují ale kluby, kde mají vyloženě jen dívky. Třeba dvanáctiletá holčina toho dokáže mnohem více, než kluci v jejím věku. Dokáží dominovat nejen v zápase. Jsou dravější, silnější. Nakonec je kluci sice přerostou, ale v týmu se neztratí.”

Wróć