Krkonosskerozhledy.cz

Příběh (ne)jedné louky

Klikněte pro zvětšení a zobrazení více obrázků.

Publikováno: Ne 29.08.2021

Region: Celá ČR

Za devatero horami a devatero řekami byla jedna louka. Ano, i takto by mohl začít náš příběh o louce. Ale není nutné chodit tak daleko, stačí se zastavit v horách nejbližších, našich Krkonoších, na místě bohatém na louky – v Bolkově.

Náš příběh vypráví o louce, které se stýská po lidech. Kdysi dávno, když byla louka ještě lesem, přišli do Bolkova první lidé. Stromy pokáceli, půdu obdělali, založili zde políčka a louky, pásli dobytek, sekali a sklízeli trávu. Bez tohoto počinu by tenkrát nepřežili. Vše se dělalo ručně, postupně a po selsku – tudíž s rozmyslem. Šlo to takhle opravdu dlouhé roky.

 Až jednoho dne přišla moderní doba. Přinesla s sebou stroje, chemii a rychlejší tempo života. Najednou jsme zjistili, že louka, kterou naši předci sekali postupně v průběhu celého léta, se dá posekat najednou a rychle díky strojům. Pak přišel další nápad, jak sekání luk vylepšit – spojíme všechny malé louky do luk velkých, zarovnáme meze, aby se lépe jezdilo s technikou, a budeme mít posekáno ještě rychleji. Jistě už tušíte, že louky se tímto počinem změnily. Takto obhospodařované louky obvykle ztrácejí svoji barevnost, začnou být monotónně zelené. A louky nejsou složené pouze z kytek. Je to velmi důmyslný sys­tém, ve kterém mají své místo kytky, trávy, me­chorosty, roztoči, brouci, pavouci, motýli, červi, ptáci, myši, srnky, lidé... výčet by byl velmi dlouhý. A každá z těchto skupin má svoje nároky a požadavky! Některé rostliny potřebují posekat dříve, jiné později, aby měly šanci znovu vykvést i příští rok. Hmyz to má ještě složitější. Jednu kytku potřebuje k jídlu, jinou k nakladení vajíček a další na to, aby měli co jíst malí hmyzáčci. Ptákům slouží louky jako místo k ukrytí hnízd a výchově mláďat. A my lidé? Těm z vás, kteří rádi chodíte přírodou, se určitě nejvíce líbí louky v době jejich květu. Pestrost barev, které dokáže louka poskytnout, je pozoruhodná. Také není nad to sednout si při letních toulkách do trávy, koukat do dáli a vdechovat vůni květů. Otázkou je, kolik z nás má na tento krásný druh odpočinku v dnešní době čas. Pokud jste to ještě nezkoušeli, berte to jako tip na letošní či příští léto.

A teď je čas vrátit se k louce, které se stýská po lidech. Ani ona neunikla výše popsaným proměnám. Navíc ji potkal osud nejedné louky v Krkonoších, tedy že na ni lidé zapomněli a přestali se o ni starat. Louka pak obvykle začíná zarůstat, postupně se na ni vrátí stromy a za dlouhou dobu zde vznikne opět les.

V minulosti se o naši louku starali, pak se doba změnila, hospodář zmizel a louka začala zarůstat. Až jednoho dne přišel nový hospodář, který ji začal opět sekat a dělal to dobře. Louka zase rozkvetla, voněla, vrátili se sem brouci a motýli, vše vypadalo nadějně. Pak se opět něco pokazilo a hospodář přestal louku sekat. Brouci odletěli jinam, barvy květů z louky zmizely, vrátila se na ni jenom zelená a na několika místech se začaly objevovat první drobné keře, což je jasná známka začínající zkázy. A zde náš příběh končí. Určitě vás napadá, zda to má nějaké řešení. Odpověď je a není jednoduchá. Jednoduchá zní – sekání louky je řešením! Ideální by bylo sekat takovým způsobem, aby se vyhovělo všem obyvatelům louky. Pro nás v dnešní moderní době je to však proces složitý a také často nevíme, jak na to. Bohužel nás to naši předci nestihli nebo neměli možnost naučit. (Ne)jednoduchá odpověď zní – vlastnické vztahy a vůle lidí jít hospodařit do těžkého terénu.

Ale naštěstí přece jen skončíme happy endem. Stále existují hospodáři, kteří do toho chtějí jít. A máme takové i tady v Krkonoších. Tak snad si naše louka v příštích letech už nebude stýskat.

Autor/autoři: Viera Horáková

Číslo: Krkonoše 8/2015

Strana: 12

Wróć