Putování za kamennými kříži

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Publikováno: Ne 29.08.2021

Region: Jablonecko, Semilsko, Trutnovsko

Starobylé kamenné monolity ve tvaru křížů, křížových kamenů nebo kruhových stél oživují po staletí kulturní krajinu téměř všech evropských států. Na území Čech a Moravy je v současné době evidováno více než 2 800 křížových monolitů, většinou nazývaných smírčími kříži. Můžeme je najít uprostřed lesů, polí, při starých a zaniklých cestách, v obcích nebo městech.

Setkání s nimi člověka doslova donutí zastavit se a přemýšlet: Z jakého důvodu tu stojí? Proč byly zasazeny do země právě tady? Na některé otázky je možné odpovědět. Někdy však i přes velkou snahu a zdlouhavé hledání pravdy zůstává stále za otazníkem jen otazník.

Kříž (latinsky crux) je jedním z nejstarších a nejznámějších symbolů na Zemi. Může vyjadřovat čtyři směry v prostoru nebo čtyři základní živly – zemi, vzduch, vodu a oheň. Kříž označuje rovněž nástroj pro popravu ukřižováním, užívaný již ve starověku. Připomíná Kristovu oběť a utrpení a s příchodem křesťanstvím se stal obecným symbolem víry, ctnosti nebo vítězství nad smrtí a hříchem. Kříž může rovněž symbolizovat spojení božského (vertikála) a lidského či světského prvku (horizontála). Je znamením mnoha rytířských, světských i církevních řádů, kterými je dodnes užíván v rozmanitých podobách.

Symbol kříže se na našem území objevuje poprvé již v období mladšího pravěku jako jeden z mnoha rozličných prvků výzdoby na stěnách keramických nádob. Ze sklonku raného středověku jsou známé první náhrobní kameny se symboly křížů buď v reliéfní, nebo v ryté podobě. Kromě symbolů křížů se na nich dochovaly také petroglyfy luku, šípu a střely, které jsou považovány za nejstarší doklad užití šlechtické heraldiky v Čechách. Nejstarší monolitické kamenné kříže a křížové kameny u nás pocházejí ze 13.–14. století. Nejpočetnější skupinou jsou kříže latinského typu vytesané z jednoho kusu kamene. Jejich ztvárnění vypovídá o rozdílné řemeslné dovednosti tvůrců. Nalezneme mezi nimi umělecká díla, ale i kameny, které jsou do tvaru kříže přizpůsobeny pouze několika údery sekáčem. Mívají výšku kolem jednoho metru, ale najdou se mezi nimi i sotva půlmetrové nebo naopak kříže s výškou lidské postavy. Kromě křížů latinského typu se lze setkat s monolity ve tvaru kříže řeckého, tlapatého nebo jetelového ad. Necelá polovina počtu křížů na našem území nese obrazec kříže, zbraně nebo jiných předmětů, popřípadě je kříž opatřen letopočtem či textem. Méně početnou skupinou jsou křížové kameny, které mají buď pravidelný tvar, nebo jsou zcela amorfní. Jsou opatřeny symbolem kříže a často i stejnými petroglyfy, které se vyskytují na kamenných křížích. Poslední, nejméně početnou skupinou křížových kamenů jsou kruhové stély. Tento typ památky vytesaný z jednoho kusu kamene má okrouhlý tvar, může mít zaoblené celé tělo nebo jen hlavu. Na našem území se nachází přibližně 40 kruhových stél, převážně v západní polovině Čech.

Badatelé se zájmem o tento specifický druh památek si od samého počátku pokládají otázku důvodu a příčiny jejich vzniku. Na Moravě byly kamenné kříže pod vlivem cyrilometodějského milénia dávány do souvislosti s misiemi slovanských věrozvěstů. Ačkoliv se podobné kamenné kříže s misijním původem objevují v Irsku či Norsku, je teorie vzniku „cyrilometodějských“ křížů na Moravě v průběhu 9. století obecně odmítána. Jako protiklad slovanského původu křížů byla vytvořena teorie o křížových monolitech jako „germánských“ znameních, která byla spojována se symbolikou slunečního kruhu vyobrazeného na kruhových stélách. Ty měly prostřednictvím nacionálně laděných tendencí ukazovat na původní německé osídlení především v oblasti Sudet. Vzhledem k nízkému zastoupení kruhových stél na tomto území však ani tato teorie neobstála. K teorii založené na symbolice je někdy přiřazována i teorie o tzv. „švédských“ křížích. Takto pojmenované objekty se však nepodobají švédským pamětním stélám, které mají formu křížových kamenů a jsou zpravidla opatřeny zápisem o smrti člověka. Tzv. „švédské“ kříže na našem území mají patrně vazbu na tragické příběhy třicetileté války, jež jsou často spojovány se švédskými vojáky.

Do dnešní doby bylo vymezeno několik dalších výkladů, které vysvětlují důvod a příčinu vzniku těchto drobných kamenných památek. Většina křížů byla nepochybně vztyčena s úlohou zachovat trvalou pietní vzpomínku v místě neštěstí, úrazu či tragického úmrtí. Nelze opomenout také funkci sakrální nebo hraniční, kdy kamenný kříž sloužil jako mezník vytyčující hranici pozemků.
Lidskou pozornost dnes nejvíce poutají kamenné památky spojené se starým soudnictvím – jsou to kříže smírčí. Jméno jim daly tzv. smírčí smlouvy, které v období 14.–17. století měly zamezit krevní mstě a odpovídajícím způsobem sjednat nenásilné a mimosoudní vyrovnání mezi vrahem a rodinou oběti.

V Čechách a na Moravě se k dnešnímu dni podařilo nalézt asi 55 smírčích smluv, které vedle dalších povinností ukládají hříšníkovi zasadit kamenný kříž na místo, kde vraždu spáchal. Nebylo to ale vždy nutné, protože celá řada smírčích smluv a zápisů o zřízení kříže nemluví a věnuje se především finančnímu zajištění pozůstalých a zaplacení církevních obřadů, které měly zajistit odpovídací pokání pro hříšníka a posmrtný klid duši zavražděného. Počet smírčích křížů musel být na našem území v minulosti mnohem větší než dnes. Jedním z důkazů je záznam v dopisu, který zasílá páter Asmarus z Prahy dne 21. května 1556 duchovnímu otci Ignáci z Loyoly. Uvádí v něm, že viděl při cestách nízké kamenné kříže s vytesanými meči, sekerami, topory a dýkami. Přívrženci smírčí funkce křížů v nich dnes spatřují svědky středověké kriminality a vyryté zbraně i jiné předměty pokládají za nástroje, kterými byla oběť zabita a na jejíž paměť byl kříž vytesán. Jiní v nich spatřují profesi zemřelého nebo vraha. Vysoká koncentrace křížových monolitů v severních pohraničních oblastech Čech na Chebsku, Loketsku nebo i na Vysočině nasvědčuje tomu, že jejich vznik v tomto prostoru patrně souvisel s přítomností německého obyvatelstva, kde byla právní praxe ovlivněna severoněmeckým (magdeburským) a jihoněmeckým (norimberským) právem.
Na otázku, zda bylo zřizování smírčích smluv v minulosti obvyklé také v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší, nelze prozatím jednoznačně odpovědět. Někteří badatelé však ustanovení smírčích soudů uvádějí pro období 16. století na Královédvorsku. Podle dochovaných dokumentů v nich kromě církevních hodnostářů a šlechticů zasedali i dva městští konšelé. Zápis smírčí listiny z této oblasti však není doposud znám. O původu křížových monolitů nám mohou napovědět i četné pověsti a legendy. Ačkoliv některé mohou mít racionální jádro, je třeba s touto informací nakládat opatrně, neboť mnohdy jsou pověsti v rozporu s historickými skutečnostmi. Důvěryhodnost těchto zpráv podlamuje i fakt, že např. k velkému počtu křížů v okrese Trutnov se traduje pověst o rvačce krejčovského a řeznického tovaryše, končící smrtí obou.
V souvislosti s vydáním nového útrpného hrdelního řádu císaře Karla V. v roce 1532 zřizování smírčích smluv a křížů pomalu ustává. V následujícím období již hrozil vrahovi trest na hrdle a jen stěží mohl být jeho zločin odpuštěn finančním vykoupením a symbolickým postavením kříže. Tradice stavby křížových monolitů však přetrvává i po roce 1600, kdy pozvolna měnila svůj ideový záměr v tom smyslu, že na místě zločinu či neštěstí stavěli kříže příbuzní zemřelého a nikoliv sám pachatel. Významným mezníkem, který již znemožňuje uzavírání smluv smírčího charakteru, je v roce 1627 vydané Obnovené zřízení zemské. Stavbu „smírčích“ křížů v krajině postupně nahradila rozmanitá boží muka a krucifixy se sakrální a pietní funkcí.

V Krkonoších a jejich podhůří se dnes nachází téměř stovka křížových monolitů, z nichž větší část tvoří kříže latinského typu, vysekané z jednoho kusu kamene (nejčastěji z pískovce). Ty nejstarší můžeme zařadit do středověku. Dokazují to vytesané symboly středověkých zbraní (meče, kuše, dýky, širočiny, kopí atd.), které mohly posloužit jako vražedné zbraně. Vyskytují se zde ale také kříže s letopočty a texty, které ukazují na novověké stáří.

Z velkého množství kamenných křížů a křížových kamenů jsme pro vás vybrali ty nejzajímavější. Pravidelně se s nimi budeme setkávat v následujících vydáních K+JH. Seriál bude do 6. června 2021 doprovázen výstavou v Erbovním sále Krkonošského muzea v Jilemnici. Výstava představí (pokud to vládní nařízení dovolí) velkoformátové fotografie kamenných křížů z oblasti Krkonoš, Podkrkonoší a Českého ráje. Na výstavě je možné si prohlédnout také tři křížové monolity „in natura“, které pocházejí z různých lokalit semilského okresu. Doufáme, že výstava i seriál probudí zájem o tyto mlčenlivé svědky historie a nabídne inspiraci k výpravám za tajemstvím dávno zapomenutých příběhů minulosti.

Wróć