Církevní památky Krkonoš 2

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Publikováno: Po 01.08.2022

Region: Jablonecko, Semilsko, Trutnovsko

V našich horách nenajdeme krajinu, jíž by se nedotkla lidská ruka. Tvoří ji v mnoha směrech jedinečné přírodní bohatství, protkané ovšem výsledky lidské činnosti. Ne vždy bylo lidské snažení horám k užitku, ale pokud se podařilo udržovat jistou rovnováhu, neškodilo přírodě a prospívalo člověku.

Dnes se snažíme tuto rovnováhu obnovit a trvale udržet. Proto v našem zorném poli zůstávají také církevní památky. Tvoří jedinečné svědectví o citu našich předků pro krajinu. Sakrální objekty najdeme často na krajinářsky velmi exponovaných místech, a kdybychom si měli odmyslet například kapli sv. Vavřince na Sněžce, do krajiny jedinečně zasazený kostel v Mříčné či kostely podhorských měst, nebyly by Krkonoše úplné.

Kostely se musely přizpůsobovat drsným klimatickým podmínkám, a to i v podhůří našich nejvyšších hor. Zevně se musely oprostit od bohatých ozdob (a platí to většinou i o kostelech městských), zatímco teprve uvnitř vznikal prostor pro umělce mnohdy i mimořádných kvalit, často ovšem limitovaný finančními možnostmi stavebníka či farního společenství.

Ti, kteří mimořádně přispěli k rozvoji kostela či farnosti, mohli získat i jisté privilegium, například v podobě kovové místenky, jak ji dodnes můžeme najít třeba v kostele sv. Vavřince v Jilemnici. Zajišťovala dárci stálé místo k sezení v často zcela zaplněném kostele. A je zvláštní, když místenku se jménem najdeme v lavicích třeba po 250 letech. Čteme jména, po nichž se nedochovalo často víc než právě místenka.

To nám připomíná, že také v podzemí kostela bývají mnohde uloženy ostatky našich předků i zdejších šlechticů.

Odehrávaly se tam ale také církevní slavnosti, každoročně opakované v podobném sledu. Cesta na roráty, prožitek z půlnoční mše či ze slavnosti Božího Těla patřily k těm nejočekávanějším.

Těší nás, že mnoha svatyním se dostalo poučené opravy a stávají se tím, čím bývaly vždycky – duchovními i kulturními centry našich měst a vesnic.

Jablonec nad Jizerou – kostel sv. Prokopa

Na podhorské poměry velký kostel tvoří nejvýraznější dominantu města Jablonce nad Jizerou.

Vysoké nad Jizerou – farní kostel svaté Kateřiny Alexandrijské

Postaven byl v letech 1725–1734 za faráře Pavla Petra Kramáře. V roce 1817 k němu byla přistavěna předsíň, zevně členěná tesanými kamennými pilastry, příjemně rytmizujícími hladkou omítku. Umělecký vrchol tvoří krásná reliéfně zdobená atika s vázami a sochou sv. Kateřiny.

Rokytnice nad Jizerou – farní kostel sv. Michaela

V 16. století se většina obyvatel Rokytnice hlásila k nekatolickému vyznání. Proto zde od roku 1598 stál i protestantský dřevěný kostelík. Ten byl v rámci rekatolizace českých zemí přestavěn jezuity v letech 1646–1657 na kamenný. Dnešní faru severně od kostela dali roku 1679 postavit též jezuité.

Roprachtice – kostel Nejsvětější Trojice

Film Zapomenuté světlo režiséra Vladimíra Michálka na motivy stejnojmenné knihy Jakuba Demla, s jedinečnou hudbou Radima Hladíka a hereckými výkony Bolka Polívky a Veroniky Žilkové, si diváky i kritiku získal hned po uvedení v roce 1996.

Mříčná – kostel sv. Kateřiny Alexandrijské

Vcelku prostá svatyně, orientovaná obráceně, než u kostelů bývá zvykem (oltář najdeme na západní straně), stojí v ladovsky krásné poloze a laskavě shlíží na mříčenské chalupy a domky rozběhlé v táhlém údolí. Od kostela a zvláště pak z věže se otvírá nádherný pohled na západní Krkonoše. Současná stavba vznikla až v 18. století na místě starého kostela – loď a presbyterium r. 1716, věž r. 1787.

Jilemnice – kostel sv. Vavřince

Monumentální stavba představuje jednu z dominant města. V letech 1729–1736 ji dal podle projektu pražského architekta Jana Jiřího Aichbauera (1680–1737) postavit hrabě Tomáš Alois Harrach.

Horní Branná – kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše s jádrem z roku 1557 patří k nejstarším dochovaným kostelům v Podkrkonoší. Presbyterium nechal přistavět branský hejtman Jiří Šípař Zásmucký ze Zásmuk na počátku 17. století. U kostela stála dřevěná zvonice, nahrazená roku 1700 kamennou věží. Stavbu platil tehdejší majitel branského panství Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach.

Vrchlabí – děkanský kostel sv. Vavřince

Už nejstarší psaná zmínka o Vrchlabí z roku 1359 se týká tamního kostela. V konfi rmačních knihách kapitulního archivu pražského arcibiskupství je doloženo, že se zde po smrti kněze Petra stal knězem Heřman z Děčína.

Vrchlabí – klášterní kostel sv. Augustina

Vrchlabský klášter obutých augustiniánů založil roku 1705 hrabě Maxmilián Morzin, ale teprve jeho bratr, Václav z Morzinu, tento velkorysý záměr dokončil. Stavba konventu tak trvala celých dvacet let.

Dolní Dvůr – kostel sv. Josefa

Hory, lesy, divoké vody, drsné počasí a dlouhé zimy – taková byla pohraniční území na severovýchodě Čech, patřící ke korunnímu majetku českých králů.

Janské Lázně – kostel sv. Jana Křtitele

Kříž Jana Křtitele a vzácnou vodu víry a uzdravení – obojí mají Janské Lázně ve znaku i v názvu. Už slavná krkonošská Hüttelova kronika uvádí, že právě v šestém roce uplynulého tisíciletí prý jeden ze zbrojnošů lovecké družiny Albrechta z Trautenberka, Jan z Chockova, objevil pod Černou horou horký pramen; byl prvním, kdo se v něm vykoupal, a dal tedy prameni i jméno.

Mladé Buky – kostel sv. Kateřiny Alexandrijské

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské stojí na návrší nad Mladými Buky, na prostranství obkrouženém kaštany a lípami, kam nedoléhá ani ruch shora, z frekventované silnice od Hostinného, ani z údolní silnice od Trutnova do Pece pod Sněžkou.

Zálesní Lhota – kostel sv. Jana Nepomuckého

Zálesní Lhota měla původně jen malý, velmi zajímavý dřevěný kostelík se zvonicí. Pocházel z roku 1596, a proto nemohl být původně zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, jak se velmi často uvádí.

Studenec – kostel sv. Jana Křtitele

Přijíždíme-li z vnitrozemí, upoutá nás již z dálky pseudorománský kostel sv. Jana Křtitele se štíhlou věží a nádherným panoramatem Krkonoš v pozadí. Pěkná krajinná dominanta vznikla v letech 1866–68. Dne 13. září 1868 ji vysvětil královéhradecký biskup Karel Boromejský Hanl.

Horní Branná – hrobka hrabat Harrachů

Leží 3 km od Jilemnice v Horní Branné. Dodnes důstojně reprezentuje hrabata Harrachy jako jeden z nejpřednějších šlechtických rodů v bývalé podunajské monarchii a náleží k nejnáročnějším a nejkrásnějším stavbám svého druhu u nás.

Paseky nad Jizerou – kaple Nejsvětější Trojice v osadě Havírna

Kapličku v osadě Havírna prý opravdu vystavěli havíři, kteří tu nejspíše už ve století 16. kutali stříbro.

Jilemnice – kaple sv. Isidora

Půvabná barokně komponovaná svatyňka se skládá z jednoduché kvádrové stavby s půlkruhovými okny, pěkného pískovcového portálku s nápisem s chronogramem a jehlancové střechy.

Jilemnice – kaple Božího Těla

V roce 1620 nechal pověstmi opředený hejtman branského panství Václav Vejrych z Gemsenfelsu vystavět v Jilmu (dnes se jedná o součást Jilemnice) kostelík Božího Těla.

Špindlerův Mlýn – kaple ve Svatém Petru

Tam, kde se pohodlná cesta údolím Svatého Petra mění za rozcestím u Stráže v kamenitou horskou pěšinu a začíná nabírat výšku do Dlouhého dolu, při levém břehu Svatopetrského potoka, který tu zprava přijímá vody Tetřeví strouhy, stojí nenápadný žulový pilířek, malá sloupková kaplička.

Vrchlabí – kaple Panny Marie na Kalvárii

Návrší nad peřejemi a strmými skalisky při levém břehu Labe v samém centru Vrchlabí se od časů barokních nazývalo Olivetská hora.

Vrchlabí – Černínsko-Morzinská kaple

Rod hrabat Morzinů pocházel z Furlánska, historického regionu FriuliVenezia Giulia na severovýchodě Itálie při hranicích s Rakouskem a Slovinskem.

Vrchlabí – kaple svaté Anny a čtrnácti svatých pomocníků

Bílá kaple v 711 metrech nad mořem, v nejkritičtějším bodě Stavidlového kopce, hledí štítovou zdí k jihu a protilehlou stěnou brání převládajícím severozápadním větrům a metelicím.

Vrchlabí – kaple svaté Anny pod Stavidlovým vrchem

Ze strmých strání při pravém břehu Labe, nad starou cestou k někdejší kovárně v Hořejším Vrchlabí, odedávna stékají, ať za parného léta, či mrazivých zim, drobné pramínky a bystřinky.

Vrchlabí – kaple v Hořejším Vrchlabí

Kováren při cestách do kopců bývalo po celých Čechách dost a dost. Namáhavé stoupání si žádalo „dobré obutí“ jak pro formanské koně, tak pro kobylky chalupnických a selských žebřiňáků, a tak se kovalo i překovávalo, spravovaly obruče na ráfech kol, opravovaly trakaře – zkrátka, co bylo pocestným třeba.

Pec pod Sněžkou – kaple v Obřím dole

Když v letech 1872–3 stavěl Johann Goder v Obřím dole kapličku, nejspíše netušil, že v tomto širokém ledovcovém údolí vybral místo přímo u hráze někdejší přehrady k plavení dřeva z hor.

Sklenářovice – Ochranná kaple

Sklenářovice, původně Glasendorf, obec pod Rýchorami, poprvé připomíná trutnovský kronikář Simon Hüttel v roce 1515. Přestože už ve 13. a 14. století pracovaly po okolí železné hamry a rýžovalo se zlato, Sklenářovice skutečně
vznikly jako osada sklářská a teprve později se připomínají jako lánová ves selská, která v dobách největšího rozkvětu měla téměř tolik obyvatel jako Janské Lázně.

Zvonice ve Volském Dole, v Čerstvé Vodě a na Labské

Císařovna Marie Terezie vydala 21. srpna roku 1751 „Ohňový patent“. Kromě protipožárních zásad při výstavbě domů a při hašení požárů stanovil povinnost vybavit vesnice zvoničkami a nařídil službu nočních vartýřů; buď oni, nebo ponocní měli v případě požáru bít zvonem na poplach.